Historie

Vlastní vznik letounu spadá do poloviny 70. let, kdy americké námořnictvo začalo v rámci programu VFAX hledat nový lehký víceúčelový bojový stroj, který by byl levnější alternativou stále dražších stíhaček F-14. Letoun se poprvé ukázal na Pařížské Air Show v roce 1971 pod názvem P-530 Cobra, představený firmou Northrop Grumman (např. Lunární modul), v dubnu 1971 firma Northrop upravila Cobru a nazvala jí YF-17 (obr.1, obr.2, obr.3). V srpnu 1974 ale kongres další podporu VFAX pozastavil a námořnictvu doporučil obrátit pozornost na tehdy vyvíjené typy YF-16 a YF-17 pro letectvo (USAF). To si nakonec vybralo, především díky motoru, patřičně upravený jednomotorový F-16. Avšak tento typ, ani konkurenční dvoumotorový Northrop YF-17, neodpovídaly představám a požadavkům U.S. Navy. Proto se Northrop spojil se zkušeným výrobcem strojů pro letadlové lodi, firmou McDonnell Douglas a z výsledků vzájemné spolupráce nakonec vzešel zcela překonstruovaný stroj. V porovnání s původní YF-17 měl širší trup, dvojnásobnou kapacitu vnitřních nádrží, větší nosnou plochu, zesílený drak, zcela novou avioniku a motory. Po dalších dílčích změnách provedených v rámci vývoje rozhodlo americké námořnictvo vyrábět letoun sériově. Dostal označení F/A-18 a bojové jméno Hornet (Sršeň). Ve výzbroji amerického vojenského námořnictva postupně nahradil lehký úderný A-7 Corsair II a stíhací F-4 Phantom II, u námořní pěchoty pak vedle F-4 i úderné stroje s delším doletem A-6 Intruder.

První prototyp vzlétl 18. listopadu 1978. Dodávky sériových letounů pro ozbrojené síly USA začaly v květnu 1980. Operační způsobilosti dosáhla první letka modelů A/B v roce 1983 a modelů C/D v roce 1987. Výrobce předal tisící Hornet (F/A-18 D pro námořní pěchotu) 22. dubna 1991. Ještě předtím stačily Hornety nalétat do 10. dubna 1990 milion letových hodin, 17. září 1993 bylo dosaženo dvou milionů letových hodin a do dubna 1998 3,3 milionu letových hodin.

Výroba letounů Hornet má probíhat minimálně do roku 2015, což jeho současným i budoucím uživatelům spolehlivě zajistí provoz a údržbu na velmi dlouhou dobu.


Výrobní základna

Stroje F/A-18 vyrábí tzv. Hornet Team tvořený čtyřmi hlavními firmami. Finálním dodavatelem letounu je společnost McDonnell Douglas Areospace (Boeing Company), která má na starosti - vedle integrace celého stroje - výrobu přední části trupu, kompletního křídla a vodorových ocasních ploch. Hlavním subdodavatelem je Northrop Grumman vyrábějící střední část draku, společnost General Electric dodává motory a Hughes (Raytheon) palubní radiolokátor. Zmíněné čtyři firmy představují neobyčejně silný průmyslový tým, jehož celkový prodej (nejenom v letecké oblasti) dosahuje ročně takřka neuvěřitelné částky 260 miliard amerických dolarů.


Bojové zařazení

Hornet představuje první taktický bojový letoun od počátku konstruovaný tak, aby mohl plnit obě hlavní bojové funkce - tedy vzdušný boj a ničení pozemních cílů. F/A-18 se používá pro vybojování vzdušné nadvlády, stíhací doprovod, hlídkování, ale i přímou leteckou podporu pozemních jednotek, umlčování prostředků protiletecké obrany, ničení pozemních bodových cílů přesnou municí i za ztížených povětrnostních podmínek nebo v noci, boj s hladinovými cíly a se speciálním vybavením i pro průzkum. Letoun může operovat z palub letadlových lodí nebo z pozemních základen.


KONSTRUKCE

F/A-18 Hornet je dvoumotorový jedno nebo dvoumístný středoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami (SOP) a plovoucími vodorovnými ocasními plochami (VOP). Nosná plocha s lichoběžným půdorysným tvarem má úhel šípovitosti náběžné hrany 20°. Náběžná část přechodu křídla do trupu je výrazně protažena směrem k přídi (LEX) a má funkci generátoru víření při velkých úhlech náběhu oddalujícího odtrhávání proudnic na křídle. Spolu s od kolmice směrem ven vyosenými SOP umožňuje LEX let s velkým úhlem náběhu. Sklopené nábězné hrany nosné plochy spolu s klapkami na odtokové hraně křídla automaticky fungují ve společném režimu a umožňují měnit zakřivení profilu křídla pro dosažení vysoké obratnosti letounu v boji, vysoké cestovní rychlosti i nízké přistávací rychlosti. Jednoduché nepohyblivé otvory pro přívod vzduchu k motorům jsou umístněny pod přechodem křídla do trupu. Rozměrné a ve svislé rovině od kořenů rozbíhající se vertikální ocasní plochy snižují rychlost, při které se od země odlepuje kolo příďového podvozku. Velkoplošné klapky výklopné až do polohy 45° zmenšují přibližovací a přistávací rychlost.

Drak letounu F/A-18 Hornet je zhotoven převážně z klasických lehkých kovů. Potah křídla, ocasních ploch a některých trupových panelů je z uhlíkatých kompozitů. Hornet je konstruován pro vysokou odolnost v boji, a proto byla zvolena koncepce dvoumotorového uspořádání. Některé důležité palubní systémy jsou umístěny dále od sebe, aby nemohlo dojít k jejich současnému vyřazení zásahem do jednoho místa. Hydraulická soustava má dva zcela oddělené systémy a pro výrobu elektrické energie jsou k dispozici rovněž dva generátory. Velká péče z hlediska odolnosti proti požáru byla věnována nádržím a rozvodu paliva. Palivové nádrže mají samosvorné obaly a pokud k jejich proražení dojde, řešení vnitřních prostor draku zabraňuje, aby palivo proteklo k motorům. V letounu je rovněž zabudované účinné hasící zařízení. Posádka má k dispozici vystřelovací sedačky použitelné i na zemi a při nulové dopředné rychlosti. Výhody konstrukce letounu navrženého s ohledem na podmínky tvrdé služby na letadlových lodí se příznivě projeví při provozu z pozemních základen. Robusní drak zaručuje dlouhou životnost, odolnost proti poškození, provozní spolehlivost a možnost použití letounu v náročných klimatických podmínkách (Hornety operují ze základen na severu Finska až po tropické oblasti Malajsie). Výborné manévrovací schopnosti a možnost přesného přistávání na palubách letadlových lodí představují další kladné vlastnosti při provozování Hornetů z pozemních základen. Vzhledem k omezeným prostorům letadlové lodi je letoun navržen s ohledem na menší závislost na pozemním zabezpečení i údržbě (vestavěná rozsáhlá testovací a kontrolní aparatura). Sklopné vnější části křídla snižují nároky na prostor při parkování na volné ploše a letoun lze umístnit i do menšího individuálního zodolněného úkrytu.